... v tuto chvíli bych teda zatraceně mohla. Myslím tím nadpis totoho a minulého textu. Neboť - a teď je příjmačkové období, takže jde o věc vcelku logickou - usedla jsem znovu do lavice s černou tužkou v ruce, tentokrát však s tužkou oficiální, tužkou Masarykovy univerzity Brno. Následovalo osmdesát minut těch nejneuvěřitelnějších dohadů, jaké jsem zatím zažila. Že tak trochu nezvládám numerickou část, to mi bylo zřejmé už před osmi lety, ale že mě z tohohle předpeklí nezachrání ani mé verbální schopnosti nebo - považte! - kulturní přehled, to s mou psychikou řádně zamávalo. Inu, člověk míní. Já míním, že tyto zkoušky nejsou založeny na studijních předpokladech , ale na předpokladech gamblerů, kteří mají schopnost správně tipovat. Gambler nejsem, ale občas se trefím. Prosím, kéž se trefím. A kéž lidstvo přestane válčit a vyrobí lék proti rakovině...
Taky jsem měla zajímavých 80 min...ale obávám se, že mi jako vzpomínka zbyde zas jako loni jen ta fixka...:(