... já se vám vážně omlouvám za ten titulek, normálně nebývám sprostá, natož takhle na veřejnosti, ač anonymně internetové...
Ale prostě to na mně všechno padlo. Včera jsem tančila v dešti, dneska deštím na klávesnici sama. Měla bych odjet na takové dva měsíce pracovat do Anglie, ale agentura, skrz kterou to zařizuju, mlčí jako hrob, a to už jsem do toho investovala čtyři tisíce... Navíc ani ne moje, leč vypůjčený. To člověku docela podkope náladu, a pochopitelně jsem tedy i mnohem zranitelnější i v jiných věcech. Kupříkladu v tom, že jsem se zase asi zamilovala a zase - jaká novinka - do teho nepravého. Seznámili jsme se po internetu, skvěle jsme si rozuměli, povídali si hluboko do noci, pak jsem u něj čtyři dny byla (je z Ostravy), bylo to skvělý, a teď... no co vám mám povídat, asi je to můj ortel či co, moc nekomunikuje, chvíli mluví, ale pak jde něco dělat... a já zas utřu nos. Normálně bych řekla, že na mě kašle, ale on pak vysílá i úplně protichůdný signály, a já jsem zmatená jak Bulhar v kukuřici...
Chm, asi jsem se prostě potřebovala vypsat, chmury se nějak zahánět musí, takže přijměte omluvu. Ačkoli - je to vlastně můj blog, že? Takže jaképak cavyky... :-)
Chm, asi jsem se prostě potřebovala vypsat, chmury se nějak zahánět musí, takže přijměte omluvu. Ačkoli - je to vlastně můj blog, že? Takže jaképak cavyky... :-)
ježiš...když se sejde jedno s druhym...:(