(aneb prvákova noční můra číslo jedna - zápis)
Aby k dnešnímu dni vůbec došlo (tedy k dnešním událostem, den je myslím soběstačný a přišel by tak jako tak), musela jsem vykonat tři věci - za prvé, podat úspěšně přihlášku. Za druhé, udělat úspěšně příjmačky. Za třetí - nezaspat! Co si budeme vykládat, bod tři byl problémem největším. Skoro dva měsíce jsem vstávala v devět hodina a organismus si sviňka zvykl, takže budíček v pět ráno pro mě znamenal těžkou újmu. Bohužel, bylo to nutné, protože jsem od Brna vzdálena téměř tři a půl hodiny jízdy a nějaký chytrák si vymyslel, že zápis bude od devíti. Já suverénně dorazila o půl desáté, takže si mě celá plná posluchárna mohla prohlédnout. Později jsem zjistila, že jsem propásla školení o bezpečnosti, pročež až se mi v budoucnu něco stane nebo nedejbože začne hořet škola, budu si vědět rady asi jako papoušek na severním pólu. Nehledě na to, že vlastně lžu jako písací stroj, vzhledem k pokryteckému podepsání papírů, které dokazují mé proškolení=)
Další půlhodinu, kdy jsme byli zasvěcováni do tajů informačního systému MU, jsem setrvala v polospánku, drze si věříc, že nějaký informační systém je máčo. (Uvidíme za pár dní). Teprve pokyn vytvořit frontu mě oživil. Polovina posluchárny se šla fotit na ISIC, druhá polovina včetně mé osoby setrvala, aby se konečně zbavila zápisových archů a podobných věcí. Po hodině jsem se konečně dostala na řadu. Když si správce IS (zřejmě velký humorista, dokazoval to celou dobu poznámkami, které nám asi měly rozbourat bránici) dělal šoufky z mého příjmení, už jsem se tvářila značně zakysle. A s tímhle obličejem jsem se šla fotit... Teda, ono to nešlo tak rychle. Nejdřív jsem si vystála další frontu, dlouhou jak týden před výplatou. Hic jak cyp, kručelo mi v břiše, měla jsem chuť prohlásit se za domorodce, který věří, že mu foťák ukradne duši. Po hodině na mě došla řada. nedovedete si představit, jak se budu teď prezentovat jakožto studentka MU... Z mého ISICU se bude dívat šklebící se idiot. Neměla jsem už sílu zkoušet to znovu, tak jsem to odmávla, že dobrý, a mizela. Týpek, který to fotil, se dost pobavil... aspoň se tak nenudil=) Skončila jsem později, než jsem optimisticky doufala, takže jsem měla co dělat, abych vůbec stihla vlak. Ale byl to zbytečný stres, neboť jak víme, zpoždění se u Českých drah stává spíše pravidlem než výjimkou... takže mi v Hradci ujel přípoj a domů jsem dorazila o další půlhodinu později.
Kdepak příjmačky. To je procházka švestkovým sadem. Zápis - to je orientační běh vzrostlou kukuřicí ve chvíli, kdy hnojení dosahuje vrcholu. A bude hůř.. =)
Další půlhodinu, kdy jsme byli zasvěcováni do tajů informačního systému MU, jsem setrvala v polospánku, drze si věříc, že nějaký informační systém je máčo. (Uvidíme za pár dní). Teprve pokyn vytvořit frontu mě oživil. Polovina posluchárny se šla fotit na ISIC, druhá polovina včetně mé osoby setrvala, aby se konečně zbavila zápisových archů a podobných věcí. Po hodině jsem se konečně dostala na řadu. Když si správce IS (zřejmě velký humorista, dokazoval to celou dobu poznámkami, které nám asi měly rozbourat bránici) dělal šoufky z mého příjmení, už jsem se tvářila značně zakysle. A s tímhle obličejem jsem se šla fotit... Teda, ono to nešlo tak rychle. Nejdřív jsem si vystála další frontu, dlouhou jak týden před výplatou. Hic jak cyp, kručelo mi v břiše, měla jsem chuť prohlásit se za domorodce, který věří, že mu foťák ukradne duši. Po hodině na mě došla řada. nedovedete si představit, jak se budu teď prezentovat jakožto studentka MU... Z mého ISICU se bude dívat šklebící se idiot. Neměla jsem už sílu zkoušet to znovu, tak jsem to odmávla, že dobrý, a mizela. Týpek, který to fotil, se dost pobavil... aspoň se tak nenudil=) Skončila jsem později, než jsem optimisticky doufala, takže jsem měla co dělat, abych vůbec stihla vlak. Ale byl to zbytečný stres, neboť jak víme, zpoždění se u Českých drah stává spíše pravidlem než výjimkou... takže mi v Hradci ujel přípoj a domů jsem dorazila o další půlhodinu později.
Kdepak příjmačky. To je procházka švestkovým sadem. Zápis - to je orientační běh vzrostlou kukuřicí ve chvíli, kdy hnojení dosahuje vrcholu. A bude hůř.. =)
A sakra....tak něco podobného mě zítra čeká v Praze...ale dementní fotku na průkazky a do indexu jsem si nechala udělat už včera...:D